JEDNODUŠE POZITIVNÍ BLOG

V posledních týdnech jsme zahlceni špatnými zprávami. Špatnými i těmi nejhoršími.
Myslím, že pozitivních článků je v poslední době jako šafránu a tak jsem se rozhodl to lehce změnit tímto blogem.

Současná epidemie bude mít kromě ztrát na životech i obrovské ekonomické dopady, které se dotknou celé Evropy a tedy i České republiky. Přesto v následujících týdnech nebo měsících zcela jistě virus ustoupí a ekonomika se bude snažit postavit zase na nohy, nebo alespoň na kolena.

Co tady ale poté zůstane, bude mít mnohdy velmi pozitivní nádech.

Vezměte si takové běžné objetí s lidmi, které máte rádi. Nemyslím teď manželku ani děti, ale myslím třeba kamarády, prarodiče a další lidi, se kterými se běžně potkáváme. Někdy bereme obyčejné podání ruky jako společenskou povinnost bez dalšího přesahu…. Prostě se to dělá……….. Přesto je nezvyklé, ztratit zcela tento po staletí udržovaný zvyk. Nebo takový běžný fotbalový zvyk jako plácnutí po vstřeleném gólu. Stojím na lavičce milované Kondrace, vstřelíme branku a se všemi si na lavičce člověk spontánně plácne….. Budu si toho příště vážit.

Kroužky, sportovní aktivity, společenské události. Bereme vše jako automatickou součást našich životů. Ano, v Evropě to tak je. Zkuste ale svůj volnočasový režim převyprávět 70ti procentům světové populace a nebudou Vás chápat.  Můžeme chodit na procházky, sportovat nebo se klidně jen tak povalovat u televize a nic nedělat. Poměr našeho volného času k práci je obrovský. Přesto se jen ve vyspělých státech neustále skloňuje „není čas“.   Není to pravda. Čas na zábavu není právě v těch nejchudších částech světa. Nám chybí čas, protože máme možnost mít hodně volnočasových aktivit.  Vážíme si jich? Bereme jako dar, že si můžeme po práci dělat v zásadě co chceme ?……. Za pár týdnů si toho budeme vážit.

Platí okřídlené úsloví, že chceme-li čehokoliv dosáhnout, musíme vystoupit z naší KOMFORTNÍ zóny. Chceme se naučit jazyk? ………..Bude to „bolet“.……… Chceme začít běhat? ………. Nebude nás to první pokusy bavit………  Poslední týdny nám ale ukázaly jednu zásadní změnu. Úplně všichni musí opustit svou komfortní zónu a vystoupit z ní. Bez výjimky a bez možnosti volby. Samozřejmě je jednodušší, když to děláte z vlastního přesvědčení. Dnes nás bolí, že jsme donuceni okolnostmi a ztrácíme komfort kvůli zásahu vyšší moci…….. Za pár týdnů si komfortu budeme možná vážit.

Na celé epidemii můžeme vnímat pozitivně, že si můžeme ujasnit hodnoty. Je skvělé být s dětmi a hrát s nimi karty nebo na schovávanou.  Držet se s manželkou za ruku, pít rulandské modré a podívat se společně na pěkné filmy.  

Uspořádat si skříně, šanony a život. Uvědomit si, jak nemateriální málo nám stačí k životu. Náš problém není dostatek. Problém je nedostatek nedostatku. Skvěle toto vždy řešil půst – nedopřát si něco, co si zcela reálně dopřát můžu. Dospěli jsme do fáze, že si chceme dopřát všechno, co si dopřát můžeme a někteří i to, co si ve skutečnosti dopřát nemohou.

Nepochybuji o tom, že z krize vyjdou v celé Evropě lepší lidé. Nikoliv bohatší, chytřejší nebo hezčí na sociálních sítích…….. Lepší z podstaty člověka. S lepší schopností rozlišovat mezi důležitým a nedůležitým, správným a špatným.

A až skončí karanténa a budeme se moct vrátit do naší komfortní zóny, což zcela jistě uděláme……Zamysleme se, jestli jsme tento čas využili správně.

Jirka Janouš