Ten pocit, když vám děti dají lekci...

Sobota – tenisové kurty – mistrovské utkání dospělých – TPA Kolín – Tenis Vlašim.

Beru dvě starší dcery (9 a 12 let) s sebou, aby se podívaly na tátu, jak bude hrát proti 17ti letému mladíčkovi z Kolína.

Kazím úder do sítě a zřetelně slyším: „Hlavně, že nám říká, že za stavu 30:30 musíme na 100% zahrát return do kurtu….“.

O pár her později opět zaslechnu: „Proč ho víc netlačí do bekendu z toho forhendu ?…“

Znáte ten pocit, když Vaše vlastní rady někdo aplikuje na Vás ?  Raději se soustředím na hru, ale po některých chybách si říkám, že bych mohl slyšet třeba tyto hlášky…

„Nepospíchej mezi prvním a druhým servisem“.

„Pečlivě jdi do kolen při těch nízkých úderech“.

„Čopovaný úder křížem zahraj vždycky opět křížem“.

Nebyla to špatná lekce, být na druhé straně, pod komentáři a kritikou těch okolo.

Ale víte co? Byla to snad lekce i pro holky. Ten zápas jsem v neskutečném horku, po více než dvou hodinách, vyhrál ve třech setech. Táta se totiž nevzdává a maká až do konce, i kdyby měl prohrát.

Když se lehce vzdáte, zvyknete si na to a budete se vzdávat už vždycky. Ve sportu, životě nebo práci.

 Ovšem abyste mohli bojovat proti o 25 let mladšímu soupeři, musíte dát sportu 5, mnohem lépe 10 hodin týdně. Skvělá kondice se Vám stoprocentně vrátí i v práci, to Vám klidně podepíšu.